V první řadě chci ujasnit, že nejsem zastánce všeobecně absolutní svobody projevu, tzn. že každý si může vyjadřovat co chce, kdy chce a jak chce. Zároveň jsem ale odpůrce i plošného zakazování některých projevů, např. už zmíněný zákaz nacismu a komunismu v Česku. Osobně pracuji s anarchokapitalismem, a jako nejlepší řešení vidím to, že by si limity projevu nastavovali jednotliví vlastníci pozemku.

Zastávám názor, že jakékoliv omezení svobody projevu jen ubírá možnost řešit věci mírovou cestou a stigmatizuje některé názory. Člověk pak musí porušovat zákon a riskovat postih, když se vyjádří, i kdyby jeho vyjádření nikoho nepoškozovalo.

Problémy svobody projevu

Při hledání jsem narazila na několik názorů, které souvisejí se svobodou projevu. Chtěla bych se jim v téhle sekci věnovat. Otázky konkrétně znějí:

• Jsou výhružky, navádění, doxxing atd. svoboda projevu?

• Spadá spam a dezinformace pod svobodu projevu?

• Je na místě omezovat svobodu projevu pro ochranu dětí a obecně slabších?

Výhružky, doxxing a jiné projevy podle mě spadají do svobody projevu, ale rozhodně si nemyslím, že jsou morální. Naopak jsem přesvědčená, že by bylo i ve svobodné společnosti normální, že by se následující činy trestaly. Jejich nemorálnost a nelegalita ale nic nemění na tom, že spadají do svobody projevu a neměly by být potlačovány na celostátní úrovni, ale podle uvážení jednotlivých platforem a dalších.

Spam a dezinformace jsou v podstatě totéž co výhružky atd. – jsou škodlivé, ale spadají do svobody projevu. Majitelé platforem jsou ale stejně tak svobodní v tom, zabránit jim v přístupu na jejich platformu.

A nakonec, omezovat svobodu projevu proto, že by nějaké dítě nebo psychicky slabší lidé (nemyslím tím nutně hloupé lidi, ale i lidi se sebevražednými sklony apod.) mohli díky různým návodům nebo explicitním materiálům přijít k újmě, za mě taky není dostatečně dobrý důvod plošně omezovat svobodu projevu, protože neexistuje správná míra, která by opravdu dokázala vyvážit újmu z odepření svobody a zisky z „ochránění slabších“. Lepší by bylo nechat různé celky, aby si určily různá pravidla, a čas rozhodne, kde se lidem daří lépe.

Co už ale vůbec nechápu, je to, že někdo se nesmí nějak projevovat jen proto, že by ho někteří mohli následovat a že by mohli dál hlásat „škodlivé myšlenky“. Podle mě myšlenky samy o sobě škodlivé nejsou, škodlivé může být jejich provedení v praxi, takže nevidím důvod, proč je zakazovat. Český právní řád omezuje šíření nacismu a komunismu. Jak se to ale liší od zákazu propagace demokracie za totality? Podle mě nijak, princip je stejný, jen doba (a vláda) je jiná.

Sociální sítě

Je filtrování příspěvků ze strany provozovatelů sociálních sítí zásah do svobody projevu? Jsem toho názoru, že ne, jelikož provozovatel má právo si na své platformě dělat, co chce, pokud tím neporušuje smlouvu, kterou uzavřel s uživateli. Většina platforem to tak má, jen většina lidí nečte, co se v jejích podmínkách píše.

Někdo může namítat, že omezování projevu na sociálních sítích se řešit musí, protože jsou tak velké, že mají podobný vliv, jako kdyby někdo omezoval projev na celém internetu nebo ve fyzickém světě. Já ale tvrdím, že to není „reálný“ problém, protože pokud by byl, lidi by (třeba i postupně) přešli na platformu, která odráží jejich standard. Po „svobodě slova“ také často volají hlavně ti, kteří chtějí být slyšet, i když je většina lidí na dané síti poslouchat nechce.

Závěr

Tímhle článkem jsem chtěla poukázat na to, že to, co široká veřejnost považuje za svobodu projevu, ve skutečnosti svoboda projevu není. Jde spíš o „povolení projevu“, kdy je možné se vyjadřovat skoro jakkoliv, ale je zakázáno se projevovat v jiných, více či méně arbitrárních případech, často tak, aby to vyhovovalo něčímu zájmu, třebaa to hlavně zájmu státu.

Pokud se vám tenhle článek líbil, sdílejte ho prosím se svými přáteli a známými.

Share

Pokud jste odborník a myslíte si, že se v něčem mýlím, napište mi a můžeme podiskutovat.

Leave a comment

Tento text je pod licencí CC-BY-SA 4.0. Šiřte a používejte tento text kdekoliv a jakkoliv, a nejlépe na mě odkažte linkem nebo jinak. Stejnak to ale nebudu pravděpodobně kontrolovat, natož vymáhat, takže se moc nestresujte a používejte, jak chcete.

Spoustu lidí podle mě ani nemá pevné morální a etické principy. Upřímně bych nedala ruku do ohně za to, že většina lidí bezvýjimečně odsuzuje vraždu (myslím úmyslnou, ne v obraně), velmi často si ji bez problému obhájí, pokud je konzistentní s jejich ideologií. Jako příklad nám může sloužit smrt Charlieho Kirka, kterého někdo zastřelil, i když jen diskutoval na kampusech. Samozřejmě, je taky na pováženou, co všechno jeho názory ovlivňovaly, ale ruku na srdce… Opravdu budeme schvalovat vraždu někoho, kdo v podstatě „jen mluví“? Já říkám, že nikdo si nezaslouží být zavražděný jen proto, že má jiný názor, i kdyby byl pro nás sebevíc odporný. Rovné zacházení a svoboda slova jsou základní pilíře, díky kterým můžeme opravdu racionálně rozhodovat, jelikož popírání některých názorů jen vyústí v jejich prosazení se násilím.

Definice zákona

Definovat „zákon“ je poměrně oříšek. Existuje na to i samotná disciplína v právu, právní teorie. Pokusím se ale definici vystihnout co nejlépe:

Zákony jsou obecně závazná pravidla chování, která vydává autorita (typicky stát) a jejichž dodržování je vynutitelné (za jejich porušení obvykle hrozí právní sankce). Ukládají dotčeným osobám povinnost se jimi řídit a vymezují rámec, v němž mohou lidé co nejlépe uplatňovat své svobody, aniž by zasahovali do svobod ostatních.

Z Wikipedie je definice ještě mnohem kratší:

Zákon je obecně závazný právní předpis přijatý zákonodárnou mocí.

Všimněte si ale, že legalita různých věcí vůbec nesouvisí s jejich etickou stránkou. Donedávna nebylo legální si vzít osobu stejného pohlaví nebo využívat psilocybin pro terapeutické účely, i přes drtivou váhu důkazů ve prospěch obou věcí. V minulosti ale bylo legální otroctví nebo vraždění Židů v koncentračních táborech.

Existují i zákony, které jsou v podstatě zbytečné a obecně nesmyslné, jelikož neplní zamýšlený účel. Mezi ty patří například nutnost obstarávat si živnost a s tím i povinnost platit zálohy (zhruba 5 tisíc), jen proto, aby člověk neporušoval zákon, kdyby začal vydělávat i pár korun. Pro mnoho lidí je potom bezpečnější raději být na Úřadu práce, než aby se snažili se prosadit. Spoustu „perel“ má i zákon o silničním provozu, který je tak vágní, že je v podstatě irelevantní. Věty jako „věnovat se plně řízení vozidla“ nebo „přizpůsobit jízdu technickým vlastnostem vozidla“ jsou čistě subjektivní, a je jen na rozhodnutí policie nebo soudu, jestli řidič tyhle povinnosti (ne)splnil. Stejně tak i tzv. antidiskriminační zákony ničemu nepomůžou, protože ten, kdo bude chtít diskriminovat, svůj diskriminační důvod nahradí za jiný, ale přijatelný.

I přes tohle všechno jsme ale vedeni k slepému dodržování zákonů a opovrhování těmi, kteří je nedodržují. Je na místě se zeptat, komu to prospívá. Troufám si říct, že ve finále ne lidem samotným (i když některé zákony určitě mají dobrý vliv), prospívá to hlavně systému zavedených soudců, právníků a politiků, kteří pomocí zákonů mohou měnit, jak se lidi chovají. Někteří sice mohou namítat, že kdokoliv může jít do politiky a zákony změnit, ale upřímně, jak velký dopad mají jednotlivé strany na stav zákonů a státu obecně? Slepé dodržování zákonů by se dalo přirovnat i k náboženství. Dokonce i Bible je rozdělená na Starý a Nový Zákon, ale to je spíš poukázání, než že bych chtěla nutně přirovnávat křesťanství k právnímu státu.

Závěr

„Pokud tedy zákony nejsou nutně dobré a správné, podle čeho se má člověk řídit? Přece se nemůže každý člověk u každého zákona rozhodovat, jestli je dobrý nebo špatný.“ Já říkám, že může a že v určitém smyslu i musí. Je totiž v zájmu každého z nás, aby kontroloval, že zákony opravdu odpovídají těm hodnotám, které zastáváme. To ale nejde jen slepým přejímáním, ale opravdu kritickým myšlením, které nás ale ve škole nikdo nenaučí, jelikož nás tam už učí to první; poslouchat zákony.

Pokud se vám tenhle článek líbil, sdílejte ho prosím se svými přáteli a známými.

Share

Pokud jste odborník a myslíte si, že se v něčem mýlím, napište mi a můžeme podiskutovat.

Leave a comment

Tento text je pod licencí CC-BY-SA 4.0. Šiřte a používejte tento text kdekoliv a jakkoliv, a nejlépe na mě odkažte linkem nebo jinak. Stejnak to ale nebudu pravděpodobně kontrolovat, natož vymáhat, takže se moc nestresujte a používejte, jak chcete.

O vlastnictví se vedou dlouhé debaty mezi různými ideologiemi, ale i mezi lidmi, kteří zastávají ideologii stejnou. Já se v tomhle článku pokusím shrnout různé teorie vlastnictví, ale zároveň se pokusím i definovat, jak vlastnictví vnímám já.

Co je to „vlastnictví“?

Vlastnictvím je obecně myšleno, že někdo (vlastník) může s věcí nakládat (nabýt ji, držet, chránit atd.), jak uzná za vhodné, pokud při tom neporušuje (vlastnická) práva druhých. V téhle obecné definici snad rozpor nepanuje. Rozdíly se týkají hlavně toho, kdo může být vlastník, jak může s věcmi nakládat, a co se považuje za porušení práv.

Existence vlastnictví se vysvětluje hlavně z utilitaristického hlediska. Před 17. stoletím bylo vlastnictví hlavně záležitostí šlechty a církve, ale ne „obyčejných lidí“. V 17. století John Locke rozvinul myšlenku „homesteadingu“, která se dotýkala individuálního vlastnictví. Podle ní je možné začít vlastnit předtím nevlastněnou věc tím, že ji začneme obhospodařovat. Dále se začalo soukromé vlastnictví stávat součástí právních řádů různých států, které ho více či méně regulovaly.

Velmi důležitý je i koncept „sebevlastnictví“, tzn. že člověk vlastní sám sebe. Obecně je uznávaný, ale i v dnešní době se najdou výjimky, hlavně co se týče těhotenství a potratů. O tom pojednává např. příklad houslisty od Thomsonové, který používají pro-choice zastánci, pro-life zastánci zase argumentují např. vznikem vědomí atd.

Vlastnictví považuji za spektrum podle počtu vlastníků, kde na jedné straně stojí absolutně společné vlastnictví, tzn. že všichni vlastní všechno, a na druhé výlučně soukromé vlastnictví, kdy něco vlastní jen jediný člověk. Zbytek forem leží mezi těmito extrémy, tzn. různá družstva, zájmové skupiny, komuny apod.

Proč ale takové vlastnictví vůbec existuje? Existuje více vysvětlení:

• Vlastnictví dává smysl jen v rámci omezených zdrojů, jelikož pokud je zdrojů neomezené množství, nemůže kvůli nim panovat konflikt. Pokud je všeho více, než kolik spotřebováváme, nevzniká konflikt, jelikož je každá potřeba uspokojena.

• Vlastnictví umožňuje spojit zisky a náklady, povinnosti a práva s konkrétní entitou, např. firmou nebo člověkem.

• a další…

Já zastávám názor, že existence soukromého vlastnictví je klíčová pro dělbu práce a řešení konfliktů. Ve světě bez soukromého vlastnictví by totiž existovala velká pravděpodobnost konfliktů, protože různí lidé chtějí s různým rozsahem věcí nakládat různě, a pokud jsou jejich potřeby navzájem neslučitelné, někdo nebo něco musí určit, která potřeba má prioritu, jinak by pravděpodobně došlo k násilí. Soukromé vlastnictví je ale jasná instituce. Je mnohem pravděpodobnější, že ke konfliktu nedojde, protože konečné rozhodnutí stojí jen na jednom vlastníkovi.

Duševní vlastnictví (spíš duševní monopol)

I když se duševnímu vlastnictví říká „vlastnictví“, kvůli absenci jeho vzácnosti takové označení nedává smysl. Stejně jako u „zdravotního pojištění“, které naplňuje hlavně znaky daně, a ne pojištění, proto by se mělo označovat za „zdravotní daň“. Jeho hlavní význam je v rámci zajištění odměny za vykonanou práci, ne v řešení konfliktů, které plynou ze vzácnosti. Proto by bylo vhodnější ho označit za „duševní monopol“, jelikož naplňuje znaky monopolu.

Lze argumentovat, že samotné informace sice nejsou vzácné, ale zdroje na jejich tvorbu ano, a proto by měli mít jejich autoři na jejich šíření a používání monopol, aby mohli získat zpátky své vložené úsilí a prostředky. Kdo má ale právo určovat, co je „férové“? Férovost je vesměs morální soud. Podle Hayekova spontánního řádu dojde k opravdové férovosti volný trh, jelikož jediný člověk nedokáže nezávisle posoudit přínos díla, to dokáže až společná interakce všech (zainteresovaných) lidí. Navíc, podle autorů knihy Against Intellectual Monopoly copyright ani patenty nedosahují cílů, kvůli kterým byly zavedeny, ale jen pomáhají udržet se nekonkurenceschopným hráčům o něco déle na úkor skutečných inovátorů.

Je důležité taky říct, že neexistují prokazatelné důkazy, jestli duševní vlastnictví opravdu přispívá k většímu počtu vyprodukovaných děl. O duševním monopolu (duševním vlastnictví) se ale podrobněji rozepíšu v jiném článku.

Moje pojetí vlastnictví

Já vnímám vlastnictví podle Urzovy definice:

1. Vlastnictví je vztah, jenž přiřazuje lidem fyzické objekty (člověk může být vlastníkem objektu). Nikdo nesmí nijak nakládat s objektem, který má vlastníka, bez jeho svolení, vyjma případů, kdy je to nutné pro nápravu situace, v níž onen vlastník sám narušil cizí vlastnictví, případně porušil smlouvu.

2. Vlastnictví lze libovolně převádět a směňovat v případě, že obě strany transakce souhlasí (bez násilného donucení); transakce mohou být realizovány pomocí smluv.

3. Každý člověk vlastní sám sebe, dokud toto vlastnictví na někoho nepřevede (někteří libertariáni tvrdí, že sebevlastnictví je nepřevoditelné; jiní – včetně mě – jsou toho názoru, že člověk má svobodu sám se sebou nakládat dle libosti).

4. Něco, co v danou chvíli nikdo nevlastní, může někdo začít vlastnit tím, že to začne využívat (smísí to se svou prací, tzv. homesteading, vizte dílo Johna Lockea). Homesteading řeší problematiku prvotního přivlastnění; když něco nepatří nikomu (například nově objevená zem a podobně), může to kdokoliv získat tím, že to začne užívat jako první.

Na této definici samotné by se pravděpodobně většina lidí shodla. Je ale zajímavé, že se většinou neshodnou na její následné aplikaci např. na daně nebo jiné oblasti, které zajišťuje stát. U vztahu k soukromníkům ale shoda na těchto principech (kromě sebevlastnictví) většinou je. Například nevnímáme jako morální, pokud je nám odepřen přístup ke hrám (vizte Ubisoft a The Crew), za které jsme si zaplatili, i když si tuhle možnost firma nárokuje ve smlouvě. Důležité pro nás je, že my jsme o ní nevěděli, a proto to vnímáme jako podvod, jelikož jsme si mysleli, že hru skutečně vlastníme (nikdo s ní nesmí nakládat bez našeho souhlasu).

Zastávám i bod se sebevlastnictvím, kdy nevidím důvod, proč by člověk nemohl převést vlastnická práva k sobě k někomu jinému, ale je pravda, že o tuhle oblast jsem se až tak moc nezajímala. Pokud k němu ale máte své připomínky, určitě si je ráda přečtu.

Z těchto čtyř bodů jdou odvodit ty nejpalčivější otázky, které nás momentálně trápí, a dost možná i ty, které nás trápit budou a ještě o nich nevíme. Neznamená to, že se nám musí řešení líbit, ale alespoň bude konzistentní se základními hodnotami, v něž věříme.

Závěr

Doufám, že jsem vás aspoň trochu motivovala o vlastnictví přemýšlet. Tenhle článek rozhodně není vyčerpávající, ale snad posloužil jako odrazový můstek do této problematiky. Vlastnictví je hodně základní koncept, proto se může diametrálně lišit podle toho, z jaké perspektivy se na něho člověk dívá, proto se omlouvám, kdybych vynechala něco zásadního.

Pokud se vám tenhle článek líbil, sdílejte ho prosím se svými přáteli a známými.

Share

Pokud jste odborník a myslíte si, že se v něčem mýlím, napište mi a můžeme podiskutovat.

Leave a comment

Tento text je pod licencí CC-BY-SA 4.0. Šiřte a používejte tento text kdekoliv a jakkoliv, a nejlépe na mě odkažte linkem nebo jinak. Stejnak to ale nebudu pravděpodobně kontrolovat, natož vymáhat, takže se moc nestresujte a používejte, jak chcete.

Blog jsem založila, protože vnímám nedostatek lidí, kteří by byli otevření. Skoro každý má už svůj zavedený směr a fanouškovskou základnu, a jen zřídkakdy dojde na opravdovou diskuzi. Pak se daný člověk stává jen další hlásnou troubou pro nějakou myšlenku, nehledě na to jakou. Já chci jít přesně opačným směrem, a to takovým, který staví diskuzi na první místo. Je naprosto v pořádku, že se navzájem neshodneme, nedává ale smysl se z trucu izolovat v bublinách, když nakonec všichni sdílíme víceméně stejný prostor.

Budu psát o kontroverzních a provokativních tématech a myšlenkách, ale ne provokativně. V tom je totiž velký rozdíl. Jde psát o provokativních tématech klidně a s respektem, a taky jde psát o běžných věcech provokativní formou. To druhé většinou dostává více pozornosti, ale já chci jít první cestou, která dá co nejvíce všem stranám, ne jen té „správné“. Bohužel, žádný učený z nebe nespadl, takže v tom nebudu pravděpodobně perfektní, prosím tedy o trpělivost. ☺️

Kdo jsem?

Ahoj, jsem Nikita a jsem generalistka (a mám ADHD 😝). Jsem asi ten nejmíň konvenční člověk, kterého jste za svůj život potkali. Jsem voluntaristka. Místo vysoké studuju doma.1 Zdráhám se vyjadřovat k věcem, kterým ani trochu nerozumím (v Česku, „národu expertů“, velmi nepopulární). Zajímám se snad o všechno, co by vás mohlo napadnout. Jsem otevřená k diskuzi o všem možném, a jen málokdy od ní odcházím první. A jsem trans. 🏳️‍⚧️

Jsem zastánce open-source (otevřeného softwaru) a soukromí, respektování vzájemně dobrovolných vztahů, ukončení války proti drogám, jsem za zrušení duševního vlastnictví, fandím „umělé“ inteligenci, rozumné ochraně životního prostředí a jsem za zrovnoprávnění dětí a dospělých.

Většinu svého času jsem zasvětila programování všeho druhu, před necelými 2 roky jsem ale vlivem psychosomatické nemoci nemohla na klávesnici a myši nic dělat. Dostala jsem se proto ke knihám, a následně k samostudiu (odborné) psychologie a ekonomie. A tím nemyslím studování knih self-help, populárně-naučného žánru (i ty mají samozřejmě svoje místo, nic proti nim nemám), ale učebnic, které používají „praví“ vysokoškoláci.2 A to mi otevřelo svět v mnohem větší komplexitě, než jsem předtím předpokládala. Každý nový obor pro mě představoval (a pořád představuje) kreativní destrukci, ze které vznikají mnohem ucelenější a odolnější myšlenky a způsob žití.

Podpořte mě

Věřím ve svobodné informace, o to víc ale musím spoléhat na dobrovolné příspěvky čtenářů. Pokud se vám moje tvorba líbí, zvažte prosím podporu (i pouhých 10 Kč). Jsem nejvíce ráda za kryptoměny, ale můžete mě podpořit i v korunách. Pokud váš oblíbený způsob nenajdete, napiště mi a domluvíme se.

Bitcoin (Lightning, on-chain, Liquid, ecash): https://coinos.io/nktrjsk

XMR (Monero): 86gFyjb5VZTP6bRK4vsgTSg9SX4RXz54fTptWTE7qfmf9zu1rXvwzmqYitA2zuJPDHg4h1eaD1s4DVnx1SGqSNfZ6xvRQiq

ZEC (Zcash): u1f68jxkpm4qdtfe55zwhrx5008z8jk5x2j6t842mq0xtyj2v5yj8dldtkkele8cfc46pekykzfwpj7575v3zzpcwc8tet6se00vsun8y5ptmcdpue0glcnxscvz7g7eqysk75t37948mkjhpnprr2tc6l7d3m89d8hzly5gkccuku35jx

Bankovní účet: 262433519/0600, VS: 3

Doporučené projekty

• Jednadvacet – česká komunita bitcoinerů

• Samostuduj – web pro samostudenty

• NaBitcoinu.cz – edukační web, který ukazuje, jak žít na Bitcoinu

• PrivacyGuides – průvodce světem získávání soukromí

• Annin archiv – uchovává informace pro budoucí generace

• SciHub – věda dostupná všem

• Sebeřízená škola – sebeřízená škola

• Ježek bez klece – sebeřízená škola

• Studenti za svobodu – studentské hnutí pro svobodu

• Zeptej se vědce – vědci odpovídají na dotazy veřejnosti, databáze odpovědí i s vyhledáváním